Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekPrvní oblastí, kam se podíváme je snad nejmagičtější prostor v samém srdci pražského starého města. Jedná o část Prahy, která je pro většinu obyvatel České republiky natolik známá, že jí zaslouženou pozornost věnují povětšinou hlavně cizinci. A to je velká škoda. Pojďme se tedy nyní podívat na Staroměstké náměstí a Královskou cestu na její staroměstské straně, tedy od Staroměstské mostecké věže až po Prašnou bránu.  

 

Začneme tedy u paty Karlova mostu na staroměstském břehu. Karlův most si přitom necháme na samostatné vyprávění. Naše cesta začíná na Křižovnickém náměstí u sochy "Otce vlasti", českého krále a římského císaře Karla IV. Na náměstí nás zaujmou tři stavby. První je chrám svatého Františka s klášterem křižovníků s červenou hvězdou. Jde o barokní chrám s mohutnou zděnou kupolí pokrytou měděným plechem, vystavěný v osmdesátých letech 17. století architektem Domenicem Canavalle podle projektu Jeana Baptisty Matheye na místě staršího kostela. Z vnitřní výzdoby chrámu stojí za pozornost freska Posledního soudu (malíř Václav Vavřinec Reiner) a obraz Stigmatizace sv. Františka od Jana Kryštofa Lišky umístěný na hlavním oltáři. Řád křižovníků s červenou hvězdou byl svým původem jediným českým řádem. Vzešla z něj řada pražských arcibiskupů a ve svých počátcích (ve třináctém a čtrnáctém století) byla jeho posláním mj. péče o kamenný Juditin most (předchůdce Karlova mostu). Ostatně část Juditina mostu se ukrývá pod omítkou zvýrazněného nároží řádové budovy nad řekou. Viniční sloup na nároží chrámu při Křižovnické ulici nám připraví jedno překvapení. Několik červených dlažebních kamenů pod ním je totiž pozůstatkem původní dlažby přenesené sem z Juditina mostu. Jsou to nespíše nejstarší dlažební kameny, po nichž můžeme na území Prahy chodit.

 

Vraťme se nyní k soše Karla IV. Ač sama není příliš stará, byla odlita v Norimberku a osazena zde v roce 1848, její instalace na tomto místě přinesla na Křižovnické náměstí velkou změnu. Kvůli této soše totiž došlo k překrytí hladiny řeky Vltavy mezi prvním mostním obloukem a budovou kláštera, takže od konce čtyřicátých let 19. století není poznat, že Staroměstská mostecká věž stojí až na první pilíři Karlova mostu.

 

Naproti věži stojí jakou součást Klementina - nyní Národní knihovny České republiky, původně nejstarší české jezuitské koleje, chrám sv. Salvátora. Chrám byl budován ve druhé polovině 16. a počátkem 17. století. Zdejší bohatá sochařská výzdoba má přes sousoší na Karlově mostě spojitost až s malostranskou jezuitskou kolejí u chrámu sv. Mikuláše.

Zbývá nám ta nejdůležitější a nejúchvatnější ze staveb na Křižovnickém náměstí - Staroměstská mostecká věž. Ta ve své době plnila mimo obrannou funkci také účel reprezentační. Právě tato skutečnost z ní dnes činí klenot Karlova mostu. Má dokonce renomé nejkrásnější gotické věže v Evropě. Stavbu zahájil dvorní architekt Petr Parléř v poslední čtvrtině 14.století, který je také autorem bohaté plastické výzdoby věže.  Výzdoba představuje středověkou vizi vesmíru rozčleněného na několika sfér. 

 

První a nejpřirozenější je sféra pozem­ská, umístěná od vozovky až do zdobených konzolí gotického ob­louku. Lidská pozemskost je charakterizována shonem, změnou, ale i lidskou nedoko­nalostí a hříchem. Fenomén hříchu je patrný ve výzdobě konzol. Jsou na nich zachyceni jako milenci stará žena a mladý student, lev držící kýtu masa, orel uchvacující zajíce a milenecká dvojice mnicha a jeptišky. Jelikož následkem hříchu bývá trest, následuje pád do sféry pekelné, symbolizované věze­ním v pilíři mostu.

 

Další je sféra měsíč­ní, symbolizovaná gotickým obloukem průjezdu vyzdobeném 28 růžicemi, odpovídajícími 28 dnům lunárního cyklu. Znaky zemí, jimž Lucemburkové vládli, jsou nad obloukemObrazek postaveny tak, aby erbovní lvi a orlice stáli proti sobě - spojení Českého království (ve znaku lev) s Římskou říší (orlice). Následuje sféra sluneční. Ramena trojúhelníku, kte­rý ji tvoří, jsou zdobena 24 kraby (hodiny dne), na každé stra­ně jich je dvanáct jako měsíců v roce a znamení zvěrokruhu. Sochy sedících panovníků Karla IV. a Václava IV. jsou ukázkovými díly go­tického sochařství z doby kolem roku 1380. Panovníci jsou ve svém majestátu vyzdviženi z pozemské sféry mezi světce; uprostřed mezi nimi stojí patron mostu, Římské říše a Českého krá­lovství - svatý Vít. Nejvýznamnější sférou je sféra hvězdná, zdobená sochami českých patronů – svatého Vojtěcha a svatého Zikmunda. U jejich nohou původně odpočíval lev s pozlacenou hlavou. V den sv. Vila padl odlesk ze lví hlavy na rameno erbovní orlice pod římsou. Symbolicky lak bylo ukázáno sepětí původního českého znaku, svatováclavské orli­ce, se znakem novým, českým lvem. 

 

Schodiště po boku věže vede do pater s krásnou vyhlídkou na most a Pražský hrad. Schody jsou Obrazekzakončeny groteskní postavou věžníka z poloviny 15. století, který si vyhrnuje suknici, aby vykonal svou potřebu.

 

Na začátku průjezdu věží si všimneme kamenného žlábku, ve kterém se spouštěla obranná mříž. Hodnotná je Parléřova síťová klenba ozdobená postavami lazebnic v poloprůsvitných ří­zách. Druhá strana věže je téměř bez výzdoby, neboť byla poničena za třicetileté války. V letech 1621 až 1631 bylo na věži v železných koších vystaveno 12 hlav českých pánů popravených na Staro­městském náměstí. V roce 1648 se zde strhla bitva mezi Švédy, snažícími se z ob­sazené Malé Strany dobýt přes most i Staré Město, a Pražany, vedenými jezuitou Jindřichem Plachým. Bitva je panoramaticky znázorněna v petřínském zrcadlo­vém bludišti.